t's only in my mind
Not in real life
No, I must be dreaming*
Když se Harry Potter, student šestého ro?níku Bradavické školy ?ar a kouzel, jednoho deštivého podzimního rána probudil, nem?l nejmenší potuchy, že nadcházející den bude nejhorší v jeho život?. Jeho kouzelnická mysl cítila, že je n?co špatn?. N?co bylo ve vzduchu - jako náznak událostí, které budou následovat - a pokoušelo se to proniknout do jeho podv?domí, spolu s pocitem strachu a zklamání. Možná proto bylo vstávání tak t?žké. M?l pocit, že když se pokusí vstát, pod nohama se mu otev?ou brány pekelné.
Ale vstal. Vstal p?ipravený ?elit tomu, co p?ijde.
Avšak ne?ekal, že "to" p?ijde tak rychle a ne?ekan?.
Když vyšel z ložnice, zakopl, a tak zmatený, jak byl, sklouzl ze schod? a p?istál na koberci ve spole?enské místnosti. N?kte?í nebelvírští se na n?j p?ekvapen? podívali. Sténal a t?el si ruku, když se zvedal ze zem?, a když nebelvírští vid?li, že je v po?ádku, už mu nev?novali pozornost.
"Skv?lý, prost? skv?lý," pomyslel si, když na koberci našel své rozbité brýle. Rudý rozpaky si je chvatn? vrátil na nos, cht?je zmizet z o?í svým pobaveným spolubydlícím. Pak si vzpomn?l, že si zapomn?l vzít u?ebnice a musí se vrátit do ložnice. P?edtím než m?l v?bec ?as oto?it se a za?ít lézt zp?t po schodech, p?ipojili se k n?mu jeho p?átelé - Ron a Hermiona.
Ron se pokoušel udržet v obli?eji vážný výraz, ale bylo to skoro nemožné. "Seš v pohod?, kámo?" zeptal se a vyprskl smíchy. Harry zatnul zuby. No, co jiného od n?j mohl ?ekat?
"Rone, jak se m?žeš takhle chovat? Nevid?l jsi, že se Harry tém?? zabil?"
Hermiona se s obavami dívala na Harryho. "Zranil ses? Stalo se ti n?co vážného? Nezajdeme k madam Pomfreyové, aby t? prohlédnula?"
Harry vduchu zasku?el.
"Ne, Hermiono. To doopravdy není pot?eba."
"No… tak dob?e."
Jist?, Hermiona nebyla p?esv?d?ená, ale p?inejmenším ho p?estala otravovat.
Ukázala na jeho brýle. "Zase sis je rozbil," podotkla a vytáhla h?lku. "Oculus repa - AHH!"
Kouzlo se zm?nilo v p?ekvapený výk?ik a výk?ik bolestí, když jí K?ivonožka vysko?il na záda a za?al se po nich šplhat nahoru. H?lka se rozzá?ila a Harry cítil, jak mu n?co probodává k?ži na tvá?ích. P?ekvapen? vyk?ikl, když mu na obli?eji za?alo r?st n?co dlouhého, úzkého a pružného.
"Ale ne!" Hermiona si p?ekryla ústa rukou a Ron se p?edklonil, pokoušeje se chytit dech, zatímco se smál.
"Je mi to tak líto, Harry!" ?ekla, když ji její kamarád odstr?il stranou a p?ešel p?es místnost. Harry se podíval do zrcadla a uvid?l, že má na obli?eji dlouhé ko?i?í fousky. Zav?el o?i a jako mantru si opakoval: "Nepanika?, neboj se… Nádech, výdech, jsou to tví p?átelé a cht?li ti jenom pomoct…"
"Myslím, Harry, že te? musíš doopravdy na ošet?ovnu," ?ekla Hermiona rozpa?it?.
Harry si jenom povzdechl.
Ach ano, brány pekelné se pro n?j otev?ely a lákají ho, aby ud?lal krok p?es práh.
***
Madam Pomfreyová spráskla ruce, když ho uvid?la. Avšak když spat?ila jeho zoufalý výraz, pokusila se ho uklidnit tím, že mu ?ekla, že ho dokáže relativn? rychle vylé?it, ale že to bude bolestivý proces.
A byl.
Po hodin? mu?ení, b?hem které ležel a ?ekal, až jeho fousky budou spáleny do takové míry, že jejich vytrhání bude dostate?n? bezbolestné, a pak po "vytrhávacím" procesu, bylo jedinou v?cí, kterou Harry cht?l ud?lat, jít zpátky do postele a prospat celý ten strašný den. Když kone?n? dorazil na jasnovidectví, ukázalo se, že zatímco on podstupoval to nesnesitelné mu?ení, jeho spolužáci relaxovali a odpo?ívali. Kentaur Firenze dnes ud?lal jednu z t?ch relaxa?ních hodin, kdy leželi na tráv? pod h?ejivým sluncem - iluzí vytvo?enou jejich profesorem - a poslouchali zpívání pták? a cvrlikání cvr?k?, využívaje ten ?as k odpo?inku.
Harry sev?el p?sti a doufal, že tahle no?ní m?ra už brzy skon?í.
Mýlil se.
V p?em??ování si poprvé v život? vedl h?? než Ron. Místo toho, aby p?em?nil želvu v balón, p?em?nil to nebohé zví?e v nafouknutou létající želvu s hrozn? hloupým výrazem. Navíc, když se kouzlo pokusil zvrátit, želva praskla a za?ala létat kolem t?ídy a narážet do všeho, co jí stálo v cest?, dokud profesorka McGonagallová neobnovila po?ádek a nepotrestala Harryho ode?tením Nebelvíru deseti bod?.
Po této hodin? m?l Harry náladu pod psa a všechny Ronovy a Hermioniny pokusy rozveselit ho ztroskotaly. Za?al mít vážné podez?ení, že je na n?m n?jaká kletba. Navíc m?l obrovský hlad, protože zatímco byl na ošet?ovn?, promeškal snídani. Když byla kone?n? doba ob?da, neskute?n? se mu ulevilo, ale bylo to jenom krátkodobé, protože po ob?d? ho ?ekaly dv? hodiny lektvar? se Snapem. A to sta?ilo, aby to zkazilo chu? k jídlu dokonce i tomu nejhladov?jšímu Nebelvírovi.
Našt?stí to byla poslední hodina dne.
Když zvážil všechno, co se dnes stalo, byl si jistý, že tahle hodina bude absolutní no?ní m?ra. Ne že by lektvary byly n?kdy p?íjemné, ale te? mu p?ipadaly ješt? horší. Doufal, že je n?jakým zp?sobem p?ekoná. Snape ho p?ece nem?že ponížit p?i každé p?íležitosti! Rozhodl se, že zatímco bude jíst, zopakuje si n?co na hodinu. Jenom pro p?ípad, že by se je Snape pokusil p?ekvapit n?jakým testem, jak má obvykle ve zvyku. Ale když se podíval do tašky, zd?šen? zasténal.
Zapomn?l si u?ebnici lektvar?!
"Harry, co…" zeptala se Hermiona, p?ekvapená jeho chováním, když se rychle vymrštil od stolu a rozb?hl se ke dve?ím.
"Pozd?ji!" zavolal p?es rameno a b?žel do ložnice.
Když dob?hl k nebelvírské spole?enské místnosti, unavený a potící se, našel Buclatou dámu spokojen? si spící ve svém rámu. V tu chvíli si vzpomn?l, že dnes se m?nilo heslo a on se zapomn?l zeptat Rona nebo Hermiony na nové.
Sakra!
S hlasitým zasténáním se oto?il a rozb?hl se zp?t do Velké sín?.
Když lapaje po dechu minul dve?e, první v?c, kterou uslyšel, byl ušt?pa?ný hlas Draca Malfoye, který sed?l u zmijozelského stolu.
"Co se d?je, Pottere? Hledáš sv?j mozek?"
Zmijozelští se roze?vali smíchy.
Harry zav?el o?i a podrážd?n? si povzdechl. Do mysli se mu vkradla velice vzrušující p?edstava, ve které vlastníma rukama zabil Malfoye. Ale te? nemá ?as! Zabije ho pozd?ji.
Dob?hl k Ronovi a Hermion? a p?erývan? ?ekl:
"Heslo…zm?nilo… ?ekn?te mi…"
"Heslo? Chceš znát heslo do spole?enské místnosti? Zlatá zlatonka," odpov?d?la Hermiona. "Ale, Harry, co se stalo?"
"Te? ne!" št?kl a podruhé se rozb?hl do spole?enské místnosti. Když se kone?n? dostal ke vchodu, m?l pocit, že n?kde cestou ztratil plíce. Lapaje po dechu ?ekl Buclaté dám? heslo, po?kal, až si p?estala st?žovat, že ruší její spánek a vb?hl do spole?enské místnosti a nahoru do ložnice. U?ebnice byly na dn? jeho kufru. Když je kone?n? našel, uv?domil si, že úpln? propásl ob?d a brzy za?ne vyu?ování. Takže po prokletí Snapea, lektvar?, schod?, Buclaté dámy a svého kufru opustil spole?enskou místnost a rozb?hl se ke schod?m vedoucím do sklepení.
V dalším pat?e se dostal do pasti v ?ásti hradu, ze které nebylo cesty zp?t, protože se schody za?aly pohybovat opa?ným sm?rem.
Zd?šený, že jde pozd? na hodinu, za?al pobíhat chodbami pokoušeje se najít východ. Nakonec sestoupil po n?jakém úzkém, to?itém schodišti, které ho dovedlo do ?ásti hradu, která mu byla zcela neznámá.
Zatímco bloudil chodbami, hru? se mu stahovala strachem a p?emýšlel o tom, že si radši nechce ani p?edstavit, co by mu mistr lektvar? mohl ud?lat. Znal Snapea. Nebylo dovoleno p?ijít na jeho hodinu pozd?, by? o n?kolik sekund. Zav?el o?i a za?al proklínat vše, co neproklel p?edtím.
Kone?n? našel cestu ke schod?m a modle se, aby se mu nestalo nic jiného, došel ke dve?ím u?ebny mistra lektvar?. N?kolikrát se zhluboka nadechl, pokoušeje se uvolnit a uklidnit se. Nervózn? si skousl ret a dotknul se kliky. Ale než stihnul dve?e otev?ít, do hlavy se mu vkradl velice pesimistický scéná? toho, co by se mohlo stát, až dve?e otev?e. M?l zvláštní pocit, že když to ud?lá, bude to jako by p?ekro?il brány pekelné.
Podívejme se na fakta… Dnešní den je jedna obrovská katastrofa. Když vejdu do Snapeovy u?ebny, skon?í ješt? h??. Možná bych se m?l vrátit k madam Pomfreyové a pokusit se vykroutit se z toho. Ale jak znám Snapea, když se neukážu na jeho hodin?, najde m?, i kdybych byl v nejhlubším kout? hradu, a p?itáhne m? zp?t.
Bylo jasné, že nemá jinou možnost. Znovu si povzdechl a rozhodl se. Stisknul kliku.
Velmi brzy se to ukáže jako špatné rozhodnutí.
Ve chvíli, kdy vešel do t?ídy, byl slyšet Snape?v hlasitý hlas:
"Ach, pan Potter nás poctil svou p?ítomností. Jak jsme za to vd??ní."
Harry na chvíli zav?el o?i. Za?ínal v n?m v?ít strach smísený se vztekem, který ho strkal do hustých mrak? nervozity. Ale jeho výraz z?stal nete?ný. V?d?l, že tohle je jenom za?átek. Snape bude mnohem, mnohem horší…
"Co tak d?ležitého zabránilo naší malé celebrit? v tom, aby se dostavila v?as na mou hodinu?"
Harry si pomyslel, že by bylo lepší zem?ít, než p?iznat Snapeovi, že si zapomn?l u?ebnice. Už za?al vymýšlet p?esv?d?ivou omluvu, když najednou uslyšel Draca Malfoye, jak sladkým hlasem pronáší:
"Profesore, m?žu vysv?tlit Potterovo zpožd?ní." V o?ích se mu zlomysln? blýskalo. "Potter tu nemohl být p?ítomen v?as, protože pobíhal po hrad? a hledal sv?j mozek."
Zmijozelští vyprskli smíchy.
Harry dokázal snést urážky, ale ve chvíli, kdy na tenkých rtech mistra lektvar? uvid?l náznak úsm?vu, ucítil, jak jím cloumá nespoutaný vztek.
"Drž hubu!" zasy?el na Malfoye, st?ží schopný zabránit svým rukám, aby se stiskly v p?st.
"Odebírám Nebelvíru dvacet bod? za vaši drzost, Pottere!" Snapeovy o?i se pomstychtiv? zaleskly. "A dalších dvacet za vaše zpožd?ní! Te?, jestli nechcete, aby vaše kolej p?išla o další body, si sedn?te!"
Harryho o?i potemn?ly. Ale zdržel se toho, aby n?co dalšího ?ekl, p?estože m?l na jazyku jízlivou poznámku a šel na druhý konec u?ebny, aby se posadil - co nejdál, co se od Snapea mohl dostat. Vztekle se podíval na Malfoye, zt?žka dosedl na lavici a vytáhl si u?ebnice.
"Jak jsem ?íkal, než nás pan Potter p?erušil," Snapeovy o?i se zapíchly do Harryho. "Budete p?ipravovat extrémn? složitý a vzácný lektvar nazývaný Desiderium Intimum. Ví n?kdo, co je to za lektvar?"
Hermionina ruka vyst?elila nahoru.
Snapeovy o?i bloudily po t?íd?, ujištujíce se, že nikdo jiný nezná odpov??, a pak zavr?el:
"Ano, sle?no Grangerová?
Hermiona se zhluboka nadechla:
"Desiderium Intimum je znám jako Elixír nejhlubších tužeb. Je to prastarý lektvar, který byl až donedávna zakázaný. Je používán k tomu, aby byly poznány n??í nejhlubší tužby. Ten, kdo ho vypije, si p?estane všímat ?ehokoli jiného a stane se otrokem své nejv?tší tužby. Nikdo tomu nem?že odolat," dokon?ila obzvláš? podmanivým hlasem.
Snape ostentativn? ignoroval její odpov??, ale mezi studenty zp?sobila rozruch.
"Hlavními ú?inky tohoto elixíru jsou vyvolání, odhalení, a co více, aktivování jedincovy nejhlubší touhy. Ob?as si osoba pod jeho p?sobením tyto touhy dokonce ani neuv?domuje," ?ekl Snape temn?.
U?ebnou se rozlehl nadšený šepot.
"Na tabuli," Snape mávl h?lkou, "jsou vypsané nezbytné ingredience a je tam popsán zp?sob p?ípravy. Máte ?as do konce hodiny. M?žete za?ít."
Mistr lektvar? se vrátil ke svému stolu a za?al opravovat eseje. Harry m?l nep?íjemný pocit, že se na n?m temné o?i zastavily o trochu déle než obvykle. Set?ásl ze sebe ten nep?íjemný dojem, podíval se na tabuli a úlevn? si vydechl.
Našt?stí je tentokrát Snape nezkoušel…
Vstal a šel si pro p?ísady. Nelíbil se mu zp?sob, jakým se na n?j profesor ?as od ?asu díval. Vypadalo to, jako by n?co schovával. Jako by n?co plánoval…
Harry nikdy nebyl v lektvarech dobrý a tenhle hrozný den ho ješt? víc rozptyloval a nedovoloval mu soust?edit se na sv?j úkol. Takže na konci hodiny byl jeho lektvar r?žový jako cukrová vata, místo aby m?l krvav? rudou barvu. Harry se rozhlédl okolo po t?íd?, aby zjistil, jak si vedou ostatní a ke své úlev? zjistil, že tém?? nikdo nebyl schopen dosáhnout požadované barvy.
"?as je u konce!" prolomil Snape?v ostrý hlas ticho, které panovalo ve t?íd?, a p?ekvapil tak Harryho, takže na lavici trochu posko?il.
Profesor se zvedl zpoza svého stolu a za?al pomalu p?echázet po u?ebn?, zdvo?ile kývaje nad lektvary Zmijozel? a se sarkastickým úsm?vem a jedovatými poznámkami se dívaje na ty nebelvírské.
Když se Snape zastavil nad jeho kotlíkem a Harry uslyšel známý sarkastický hlas, ztuhl.
"No, no… Co to tu máme?" Snape se ohnul nad kotlík a Harry nev?domky zadržel dech. "Z toho, co tu vidím, se pan Potter musí o své touhy p?íliš bát, když ud?lal nejhorší lektvar ze všech. Dokázal porazit dokonce i Longbottoma, a to je obrovský úsp?ch." Profesor se zlomysln? usmál a od zmijozeských stol? byl slyšet smích. "Možná bychom mu m?li pomoci objevit jeho tužby."
Harryho o?i se zd?šen? rozší?ily.
Co má tohle znamenat? Snape ho cht?l…co cht?l?
Ne, to je nemožné!
"Myslím, že pan Potter by m?l vyzkoušet ten elixír a prozkoumat jeho ú?inky." Snapeova slova potvrdila Harryho nejhorší domn?nky, což se projevilo na jeho tvá?i. P?ipadalo mu, jako by ho?el vztekem a sou?asn? byl ztuhlý strachem. State?n? se podíval do temných o?í, které se do n?j zabodávaly a zlomysln? se leskly. Zadržel dech a pokoušel se neuhnout pohledem nebo zamrkat.
To je to! Snape to plánoval celou dobu!
A Harry ho za to tolik nenávid?l!
Zmijozelští se pot?šen? usmívali, zatímco Nebelvírové byli pobou?ení.
"Ale profesore," ?ekla Hermiona, "používat lektvary na studenty je zakázané!"
"Ptal jsem se na váš názor?" zavr?el Snape a pohrdav? se na ni podíval. "Odebírám Nebelvíru deset bod? za odpovídání bez povolení."
Nenechám se vyprovokovat! pomyslel si Harry, který se pokoušel dostat z této situace jakýmkoli zp?sobem. Pak mu myslí prob?hla velmi uklid?ující myšlenka. Našt?stí jsem ten lektvar pod?lal, takže se nem?že nic stát, když ho vypiju. M?žu jenom zplešat?t nebo tak n?co. Když budu mít št?stí.
Pocit vít?zství se mu projevil na tvá?i letmým úsm?vem, ale Snape si toho všimnul. Jeho o?i se nebezpe?n? zúžily.
"Jestli sle?na Grangerová p?ipravila sv?j lektvar správn?, vyzkoušíme ho na panu Potterovi."
Harry ztuhnul. Cítil, jak mu na k?ži vyvstal studený pot a páte?í mu probíhalo mrazení.
Prosebn? pohlédl na Hermionu, jako by se modlil, aby jednou, jenom jednou, sv?j lektvar pokazila, ale když její kotlík vlétl do Snapeových rukou, s hr?zou si všimnul krvavého lektvaru na jeho dn?. Hermiona se s omluvným pohledem vrátila na své místo.
Harry zt?žka polknul.
"Nevypiju to," ?ekl trochu hlasit?ji, než cht?l.
"Pottere," ?ekl Snape tiše, pokládaje ruce na st?l a naklán?je se k n?mu. Jeho ?erné o?i, jako bezedné studny, se p?imhou?ily a za?ezávaly se do n?j, napl?ujíce ho strachem. "Nem?žu vás p?inutit vypít ho. Ale mám návrh. Jestliže ten lektvar nevypijete, budeme tu všichni sed?t, dokud to neud?láte a každých p?t minut odeberu vaší koleji padesát bod? za neposlušnost a neuposlechnutí u?itelova rozkazu."
Harry ucítil, jak mu ledová vlna zmrazila srdce. Vyvalil o?i a nev??ícn? na svého profesora zíral. Snape se pomstychtiv? usmál. Na chvíli k Harrymu shlédl, jako by se pokoušel proniknout do mysli mladého muže, a pak se obrátil a vrátil se ke svému stolu, nechávaje lektvar na lavici.
2024 ©