DI 2

DI - Kapitola 2 1/2

Harry se hnal bradavickými chodbami, jako by cht?l uniknout sám sob?. Dob?hl do první umývárny, na kterou narazil, ohnul se nad umyvadlo a zvracel. Teprve když p?estal zvracet, se jeho t?lo p?estalo t?ást. Vypláchnul si ústa, opláchnul obli?ej a podíval se na sv?j obraz v zrcadle. Sledoval sv?j bledý obli?ej a v duchu slyšel ozv?nu svých slov, která se k n?mu vracela s rostoucí silou a intenzitou a pokaždé ho zasáhla dokonce ješt? bolestn?ji:

Zatímco si m? budeš brát…

Zesílil sv?j stisk na okraji umyvadla, až mu za?aly b?lat klouby.

Vezmi si m?, Severusi.

Nebelvír ude?il p?stí do svého zd?šeného odrazu v zrcadle rozbíjeje ho na kousky a prolomil ticho ochrapt?lým výk?ikem. Kousky skla se mu za?ízly do ruky a další se rozlet?ly po podlaze. Ignoruje krev a bolest padl na ledovou podlahu, kde se stulil do klubí?ka a za?al zoufale vzlykat.

Tohle nem?že být pravda. Prost? nem?že. Je to šílený! Snape musel do Hermionina lektvaru n?co p?idat. Cht?l m? ponížit, zostudit. M?l to v plánu od za?átku. Vždycky m? nenávid?l.

P?ed o?ima se mu zjevil profesor?v obli?ej vyjad?ující to samé p?ekvapení a ohromení, jaké Nebelvír sám cítil. Ale rychle tu vizi zahnal.

Ano, jsem si jistý, že m? cht?l ponížit. A povedlo se mu to. Kone?n?! Jak m?že být tak krutý? Co za ?lov?ka to musí být, že tohle ud?lal? Kone?n? našel zp?sob… jak m? zlomit.

Harry se stulil ješt? víc a op?el si hlavu o kolena.

Nechci ho vid?t! Nechci ho vid?t! Už se mu nikdy nepodívám do obli?eje! Nezaslouží si to! Od te? už pro m? Severus Snape neexistuje!

Všichni to vid?li… To se museli pobavit. Harry Potter, Chlapec-který-p?ežil, jehož nejhlubší touhou je všemi studenty nenávid?ný, umašt?ný mistr lektvar?. Možná to dokonce uve?ejní v Denním v?štci. Jak znám Malfoye, tak pravd?podobn? nezaváhá, aby to ?ekl všem zmijozelským, kte?í to nevid?li a i svému otci, který to bezpochyby dá do novin.

Harry m?l znovu pocit, že se pozvrací.

Pro Merlina, jak se na m? dívali… Dokonce i Ron a Hermiona. Jak se jim m?žu znovu podívat do o?í? Jak to m?žu vysv?tlit? Nikdo mi nebude v??it. Nikdo. Tohle je konec všeho. Všeho, ?ím jsem.

Mladý muž zíral na místo na zdi. Jeho o?i byly prázdné a nevidoucí jako by se plavil mo?em vzpomínek, sledoval obrazy, které ho unášely pry?. Po chvíli se mu na obli?eji objevil nástin smutného úsm?vu.

Já a Snape? To musí být n?jaký zvrácený vtip. Nenávidím ho! Vždycky jsem ho nenávid?l! Dokonce ani fakt, že mi zachránil život, nic nem?ní na tom, že je to ten nejodporn?jší, nejhnusn?jší a nejv?tší bastard na sv?t?!

Máš ty nejkrásn?jší o?i na sv?t?.

Harry si zoufale zacpal uši p?eje si p?ehlušit ozv?nu, která se mu stále vracela a nenechávala ho v klidu. A pokaždé když se vrátila, tak to znamenalo jenom zoufalství a bolest.

Ne, nestalo se to. Nemohlo! Byl to jenom sen! Za chvíli se vzbudím a všechno bude tak, jako p?edtím. Musí to být sen!

Aby se pokusila ulevit utrpení, za?ala jeho mysl popírat, že se to všechno stalo. Ale ani trochu to nepomohlo. Bolest jeho zran?né ruky byla až p?íliš skute?ná. Slzy kanoucí po jeho tvá?ích byly stejn? skute?né jako studená kamenná podlaha, na které sed?l. Všechno byla pravda. Neuv??itelná a zkurvená, ale po?ád pravda.

Schoval si obli?ej do dlaní cht?je se zbavit ohromujících obraz? a slov, která ho pronásledovala. Cht?l je schovat v temném tichém a bezpe?ném rohu své mysli na míst?, kde je nikdo nikdy nenajde.

P?ekvapen? sebou trhnul. Na chodb? zaslechl kroky.

Bylo po vyu?ování a studenti za?ali hromadn? zapl?ovat chodby, zvuk jejich smíchu vrátil Harryho zp?t do reality. Okamžit? vysko?il z podlahy a zkrvavenou rukou si set?el slzy.

Se strachem se zadíval na dve?e.

Nem?žou ho chytit. Musí se schovat n?kde, kde ho nikdo nenajde!

Zoufale se rozhlížel po místnosti, a pak klouzaje na podlaze poseté rozbitým sklem se hnal do jedné z kabinek a zav?el se v ní práv? ve chvíli, kdy se dve?e do umývárny se sk?ípáním otev?ely a n?kdo vešel.

"Harry, jsi tu?" Byl to Hermionin hlas.

Harry, sedící na poklopu od záchodu s nohama vytaženýma nahoru, zav?el o?i a zadržel dech.

"Kámo, my víme, že tu jsi. Máme tvoje v?ci." Ron?v hlas byl tichý a nervózní. "Jestli chceš, tak je tu m?žeme nechat, aby sis je vzal… nebo tak n?co."

"Rone!" pokárala ho Hermiona šeptem a oto?ila se k zam?eným dve?ím, za kterými se Harry schovával. "Poslouchej, Harry… Co se stalo ve t?íd?…" Na chvilku se odml?ela a hledala správná slova. "Jsem si jistá, že se musela stát obrovská chyba. Ur?it? jsem musela ten lektvar zkazit."

"Ale ty jsi nikdy ne… Au!" Ron vydal zvuk, jako by mu n?kdo dupnul na nohu a ztichnul.

"Harry?" zavolala Hermiona, stojící tak blízko u dve?í, jako by se o n? opírala. "Poj? ven, prosím. My víme, že to není tvoje chyba. Nev?d?l jsi, co d?láš. P?jdeme za profesorem Brumbálem a všechno mu ?ekneme."

Najednou se dve?e otev?ely. Hermiona usko?ila, ztratila rovnováhu a spadla na Rona, který ji na poslední chvíli zachytil.

"To. Ani. Nezkoušejte," zavr?el Harry s d?razem na každém slov?.

Když se na n?j p?átelé podívali, Ron šokovan? otev?el pusu a Hermiona vyjekla.

"Harry, co…" Hlas se jí zachv?l, když mu trochu se t?esoucím prstem ukazovala na obli?ej a ruku. Harry pohlédl na sv?j odraz v zrcadle a vid?l, že má na obli?eji fleky a kapky krve. Podíval se na svou zkrvavenou ruku, p?ekvapen? si ji prohlížel, jako by mu ani nepat?ila a oto?il se k p?átel?m:

"Budu v po?ádku. To te? není d?ležitý." Chvilku jen zamyšlen? stál, jako by se pokoušel ud?lat rozhodnutí. "Musíte mi slíbit, že žádnému z u?itel? ne?eknete, co se dnes stalo na hodin?."

"Ale Harry… Brumbál se o tom musí dozv?d?t! Snape tohle nesmí d?lat. Je to úpln? nelegální!" Hermiona byla viditeln? rozzu?ená. Bylo to jasné z jejího postoje a ztvrdlých rys?. Ron od ní odstoupil, udržuje bezpe?nou vzdálenost. "Musíš jít za profesorem Brumbálem a všechno mu ?íct!"

Harry se v duchu pokusil si ten rozhovor p?edstavit.

"?editeli, musím vám n?co ?íct. Profesor Snape m? p?inutil vypít lektvar, který odkrývá nejhlubší touhy, a pak se ukázalo, že to, po ?em nejvíc toužím, je… profesor Snape. Cht?l jsem, aby si m? vzal a jen p?i té myšlence se mi postavil. A všichni to vid?li…"

"Ach, to je velice závažný problém. Nechceš n?jaký citrónový bonbón?

"Harry? Harry, slyšíš m??" Hermionin hlas se prodral skrze Harryho myšlenky a p?ivedl ho zp?t do reality.

"Ne!" za?val najednou. "Nikomu o tom ne?eknu! A ani vy ne!"

"Ale Harry…" pokoušel se mu n?co ?íct Ron.

"Jestli m? chcete zradit, tak prosím, jd?te a ?ekn?te to všem, které potkáte. Ale jestli to ud?láte, tak se ke mn? už nikdy nep?ibližujte!"

Ron rozpa?it? sklopil o?i.

"Snape se asi p?kn? bavil, když jsem utekl. Co… co ?íkal?" zeptal se s nádechem zaváhání v hlase.

"Nic." Hermiona se smutn? podívala na svého kamaráda. "Byl bledý, stál u svého stolu a zíral na dve?e."

"Doopravdy. Vypadal divn?," ?ekl Ron. Když se Malfoy za?al smát, Snape se prost? oto?il ke t?íd?, ukon?il hodinu a ?ekl nám, a? odejdeme."

"Po?ítám, že si cht?l své vít?zství užít o samot?," ?ekl Harry ho?ce a trochu sk?ípal zuby. "Slavný Harry Potter kone?n? zni?ený a ponížený Severusem Snapem."

"Harry, to si nemyslím," za?ala Hermiona, ale byla p?erušena jeho ostrým pohledem.

"Snape je hnusnej hajzl a nic to nem?že zm?nit. Kone?n? vyhrál! Ach, jak pyšný musí být!" Hlas se mu t?ásl vztekem, který ovládal jen s velkými obtížemi.

V tu chvíli se dve?e do umývárny otev?ely a vstoupil n?jaký prvák.

"Nevidíš, že ji práv? POUŽÍVÁM?" za?val Harry a chlapec smrteln? zblednul a beze slova vyb?hl ven.

"Uklidni se, Harry," zašeptala Hermiona. "Jenom ti chceme pomoct."

"Dob?e. Tak mi doneste neviditelný pláš?. Sem."

***
Harry pod svým plášt?m procházel bradavickými chodbami a snažil se nevrazit do žádného ze student? procházejících okolo. P?emýšlel, jak se m?žou tak bezstarostn? smát a vtipkovat, když je celý sv?t v troskách.

Každou chvíli zaslechl úryvek v?ty:

"Potter… Ukázal… Snape… Šok… Zábava…"

Takže drby už se za?aly ší?it, pomyslel si Harry vztekle. Skv?lý. Prost? zatracen? kurevsky skv?lý…

"… a pak se Potter rozbre?el. Doopravdy jste mohli vid?t jeho erekci, když vyrazil t?ídou ke Snapeovi!" P?i zvuku hlasu Draca Malfoye se Harry prudce oto?il a vid?l, jak jeho nenávid?ný nep?ítel popisuje obecenstvu kolem sebe ten incident ve t?íd?. Všichni ?vali smíchy, v?etn? Malfoye, který p?i popisu za?al Harryho parodovat. Nasadil sm?šný výraz, natáhl ruce dop?edu a klopýtaje vyrazil ke Goylovi s výrazem zbož?ování v zasn?ném obli?eji. "Máš ty nejkrásn?jší o?i na sv?t?…" popotahoval a vzlykal. "Vezmi si m?, Severusi…"

Zmijozelští propukli v tak hlasitý smích, až z toho Harryho zabolely bubínky. Malfoy se ?ehtal tak, že se musel chytiz Crabba, aby nespadl.

Harryho p?emohl vztek. Cht?l Malfoye praštit a servat mu ten debilní úsm?v z toho jeho hnusnýho nadutýho obli?eje.

"Jestli se Potter ukáže u ve?e?e," zahih?al se Draco a pokoušel se popadnout dech, "bude litovat, že se v?bec narodil!"

Harrymu vyrazily na ?ele studené kr?p?je potu. Opakoval si, že musí sv?j vztek udržet na uzd? a ustoupil do rohu, kde zav?el o?i a zakryl si uši.

Musí se uklidnit. Te? se nem?že ukázat. Sežrali by ho zaživa. Jeho touha servat Malfoyovi úšklebek z tvá?e te? byla ni?ím v porovnání s hanbou, jakou cítil, když si vzpomn?l, že jeho politováníhodné p?edstavení hrálo hlavní roli. Byl p?íliš slabý, aby se tím te? zabýval. Ano, je pravdou, že ?ty?ikrát ?elil Voldemortovi, ale to byl jenom jeden kouzelník, který ohrožoval jeho a jeho milované. Te? se bude muset poprat nejen s celou školou, ale i se svou hanbou a ponížením. Jeho zcela rozt?íšt?ná sebeúcta je p?íliš silným protivníkem.

Cht?l zmizet, rozplynout se ve vzduchu. Navždy se stát neviditelným.

Už se nikdy nikomu nem?že ukázat. Cítil, že bude muset odejít z Bradavic. Ale kam? Bradavice jsou jeho domov. Nem?že je opustit. Nemá, kam by jinam šel.

N?kolikrát se zhluboka nadechl pokoušeje se dostat pod kontrolu bou?i, která v n?m zu?ila, a pak otev?el o?i. Zmijozelští, ?i?ící smíchy, se p?esunuli do Velké sín?. Harry si povzdechl a táhl se do ložnice.

***
"Harry? Jsi tady?" Ron?v šepot se rozlehl tichem panujícím v ložnici. Harry se jemn? dotkl záv?su na své posteli. Ron si s úlevou povzdechl a p?ešel na místo vedle kamarádovy postele.

"P?inesl jsem ti n?co k jídlu, kámo." Ron natáhl ruku s talí?em. Harryho ruka se objevila, chytila ho a stáhla se zp?t pod neviditelný pláš?. Ozvalo se zamlaskání a polykání. Ron se posadil na postel a trp?liv? ?ekal, až jeho p?ítel dojí. Když mu Harry podal talí? zpátky, mumlaje p?i tom díky, Ron si odkašlal a zeptal se, "Jak ti je? Jsi v po?ádku?"

Chvilku bylo ticho.

"Až na to, že si všichni myslí, že jsem gay a zvrhlík, je všechno v po?ádku."

Ron zrudl a tiše ?ekl, "Hermiona se snaží zabránit lidem, aby o tom mluvili, ale oni nep?estanou."

"Díky, Rone. To bylo uklid?ující," Harryho hlas byl neobvykle dutý.

Ron se pokusil vymyslet n?jaká povzbuzující slova, ale nemohl na žádná p?ijít. V t?chto situacích byla Hermiona vždycky lepší, ale ta tu te? nebyla a Ron byl v koncích. Po n?kolika minutách nep?íjemného ticha, plaše ?ekl, "My jsme s tebou, Hermiona a já. A pár dalších lidí. Ne všichni jsou takový zmrdi, jako Malfoy a ta jeho banda. A jako Seamus s Deanem, kte?í si z tebe po?ád d?lají srandu. Kdybych mohl, já…"

"Dob?e," p?erušil ho Harry. "Nemusíš m? ut?šovat. Nemusíš tu se mnou sed?t."

"Jsme kámoši. Nem?žu t? tu nechat samotnýho." Když Harry neodpov?d?l, Ron se zeptal, "A co tvoje ruka?"

"Docela dobrý," odpov?d?l Harry tiše. "P?estala krvácet a už to ani tolik nebolí."

"No, Hermiona ví n?co o lé?ivých kouzlech. Ale možná by bylo lepší, kdybys šel k…"

"Ne!" p?erušil ho Harry ost?e. "Už jsme o tom mluvili."

Najednou tiše zask?ípaly dve?e.

"S kým to mluvíš?"

Neville vešel do místnosti a Ron chvatn? vysko?il z Harryho postele.

"S nikým," odpov?d?l rychle a p?edstíral, že n?co hledá na podlaze. "Nem?žu najít svoje kouzelnické šachy."

"Harry je tady, že jo?"

Ron se vyd?sil.

"Pro? to ?íkáš?" Pokusil se p?inutit sv?j hlas, aby zn?l nete?n? a nezaujat?, ale Neville ho už neposlouchal. Zíral na Harryho postel, jako by o n??em uvažoval.

"Harry, jestli tu jsi, chci, abys v?d?l, že ti v??ím. Snape t? jen cht?l ponížit. Pravd?podobn? do toho lektvaru n?co dal, víš… víš…" Tvá?e mu zbarvilo zrudnutí. "Vždycky t? nenávid?l. M?l jsi vid?t, jak u ve?e?e up?en? zíral na tvoje prázdné místo. Pravd?podobn? se po tob? cht?l zase vozit. Ale neboj," Neville se rozpa?it? usmál. "Máš nás. Já ti v??ím. Luna ti v??í. A pár dalších lidí taky."

Neville chvilku postával, jako by cht?l ?íct n?co dalšího, ale pak se oto?il a zamí?il ke dve?ím.

"Díky, Neville," zašeptal Harry.